Začátek

17. května 2018 v 19:04 | Boogie |  Deník?
Nevím přesně kdy jsem začala trpět Anorexií, ale můj vztah k jídlu a mému tělu nidky nebyl v pořádku. Svět kolem nás není zcela v pořádku, a stačí být více či méně labilní aby šel zdravý pohled na sebe samého k šípku. Moje rodina neustále držela nějakou dietu. Všichni řešili, jak by rádi zhubli, a co by měli dělat, aby dosáhli svých cílů. Že už to nikdo z nich nedodržel je druhá věc. Asi nejvíc mě ale ovlivnil můj tehdejší dětský vzor - o čtyři roky starší (jak mě přišla sofistikovaná) a od přírody velmi štíhlou kamarádku. Vše co dělali naši starší hustí kamarádi bylo skoro svátost, ne?? Kdysi dávno jsme se dělily o hloupou máslovou sušenku, a ona se mě zeptala, kterou půlku chci. Mé šestileté já samozřejmě prahlo po té větší půlce. Když jsem ji snědla, tak mi řekla ,,měla jsi větší půlku, odteď budeš tlustá''. Strašná panika. Od té doby začala moje chorobná posedlost velikostí jídla. Tenhle dort je menší než tenhle, takže bude dietnější. Už jsem neřešila, že ten menší je samá čokoládová šlehačka a ten druhý jen jakýsi suchá pišingr, byl menší, takže po něm nepřiberu. Ale já tloustla. Než jsem vychodila základku, tak jsem svými naprosto hloupými doměnkami přibrala na úctyhodných 62, což na malý pivo jako jsem já byla celkem zátěž. Pak jsem začala trošku víc pronikat do zdravé výživy a vrstva tuku se zmenšovala na velikost normální zdravě štíhlé holky. Ale ona má tehdejší hrdinka byla štíhlejší než já, tak teď přece přestat nemůžu! Naprosto jsem zapomněla na to, že mé tělo je naprosto jiné, než její, menší a zaoblenější se širší pánví, a jejích proporcí bych mohla docílit jen vyhladověním na kost. Teď nechápu, že mi to dřív nedocházelo. Tak jsem hubla. První jsem začala vyškrtávat některé položky z jídelníčku, jako třeba potraviny s palmovým olejem (takže spoustu nezdravých pochutin). Pak jsem přestala jíst sýr. Pak těstoviny a nakonec jakékoliv přílohy. Pečivo. Sladkosti. Vypěstovala jsem si na tyto potraviny fobii. Až mi zbylo jen pár vybraných druhů ovoce (bože, jen ne banán!), zelenina a nízkotučný tvaroh. Hotovo, konec. Stala jsem se závislou na Kalorických tabulkách. Chytrý vynález pro zdravou osobu, ovšem pro obsesivně striktní a chorý mozek jako můj je to cesta do pekel. Můj maximální přísun na pár měsíců byl max 500kcal, ale čím níž jsem pod svým cílem byla, tím lépe jsem se cítila. Váha skákala o dvě kila za týden. Začala jsem lhát svému okolí o tom, co jsem snědla, nosila jen oblečení které mi dodávalo na objemu. Moje menstruace byla jako první měsíčky malé holky, pár kapek a pak nic. Při sprchování jsem začala po hrstech ztrácet vlasy, které jsem si roky pěstovala. Kolem očí mám kruhy. Můj už tak nízký tlak klesl na tolik, že jen dojít si na záchod byla ruská ruleta-zvládnu dojít, nebo cestou omdlím a pomočím se? Takhle člověk pomalu umírá.

Mám ale štěstí. Uvědomila jsem si, že mám problém předtím, než jsem si stihla zničit tělo. Mám záchvaty paniky před každým jídlem, ale přibírám. A budu dělat všechno proto, abych měla ke zdravému tělu i zdravou hlavu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 17. května 2018 v 19:16 | Reagovat

Držím palce, ať to všechno dobře dopadne. Jsi skvělá, že sis to uvědomila!:)

2 boogie-de-ana boogie-de-ana | 17. května 2018 v 19:18 | Reagovat

[1]: Děkuji, podpora vždy pomáhá :)

3 ichi ichi | E-mail | Web | 26. května 2018 v 17:55 | Reagovat

Do toho! Tohle určitě zvládneš! Jsi naprosto úžasná, že sis uvědomila, co je špatně, a chystáš se to napravit. A určitě se jednou staneš vzorem pro dívky, které mají stejný problém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama